STOPEM po Evropě do Španělska

Startovní čára

Ve středu 3. srpna 2011 se naše dvojčlenná výprava vydala na cestu do Španělska stopem. Našim cílem bylo setkání mládeže v Madridu s českým předprogramem v Tarragoně. Předpřípravy nebyly velké, ale byly vydatné. Jídla jsme vzali, co jsme unesli a taky trochu oblečení. Obrázky Panny Marie a svatých pro ochotné řidiče, ale hlavně požehnání na cestu od dobrých lidí. Na cestování jsme se chtěli připravit také duchovně, a protože jsme měli naspěch, řekli jsme si, že se co nejdříve pomodlíme za celou cestu.

Naše první cesta stopem vedla k Olomouci. Zastavili nám manželé, kteří se právě modlili růženec a ptali se nás, jestli nám to nebude vadit, když se pomodlí, že to dříve nějak nestihli. Tak jsme se společně modlili růženec, což nás mile potěšilo. Dalším dobrodincem byl pan Konečný, který velmi vychvaloval ve Strážnici známé řeznictví Šťastných. Vzal nás do Prahy a ještě si s námi popovídal o starých časech a valašském penicilinu.

Deutschland

Před Prahou jsme si po delší době domluvili odvoz do Německa, který se ovšem protáhl dál, než jsme čekali. S  mladým párem před Prahou jsme se jazykově špatně domluvili a místo na zápád na Rozvadov, jsme jeli na sever na Berlín. Nakonec nás ani 350km objížďka nevyvedla z míry. Divili jsme se, že ani našeho řidiče s přítelkyní to nějak nerozhodilo. Bez problému nás zavezli o 100 km, protože nebylo místo, kde bychom na dálnici mohli vysednout. Vysadili nás tedy po 100km na benzínce, rozloučili jsme se a darovali jim obrázek. Na místě jsme museli přespat, ikdyž v dešti.

Ráno polovyspaní a polomokří jsme vyrazili na Chemnitz a doufali, že nebude zase pršet, ale pršelo. Cestou nás vzalo mnoho ochotných a skvělých lidí, mimo to i maminka s dítětem, které se na nás neustále usmívalo, proto se nálada ihned vylepšila. V Chemnitz jsme potkali prvního kolegu stopaře a vyměnili si s ním pár názorů na stopování v Německu. Potom nás vezli dva starší manželé s karavanem. Paní byla tak hodná, že nám ještě domlouvala odvoz s francouzi a francouzi se ptali španěla, takže kolem nás znělo několik řečí jedna přes druhou.

K německo-francouzským hranicím jsme přijeli s pánem, který nás v noci vezl rychlostí 220km/h. Téměř před každou naší cestou jsme se pomodlili a celou cestu odevzdali Bohu. Celou naši cestu jsme potkávali jen dobré a zajímavé lidi, kteří se nám snažili pomoct jakýmkoliv způsobem.U Mulhouse na německo-francouzských hranicích jsme potkali snad prvního čecha Martina. Hned, když jsme ho oslovili, tak odpověděl, že nás tam hodí. Nakonec nás vezl přes celou Francii až do španělského Bilbaa. Společně jsme se podívali k moři u Béziere a taky k Atlantiku.

Espana a cíl v Tarragoně

V Bilbau byl asi druhý nejtězší úsek na stopování, kdy nás čech Martin vysadil před městem na benzínce a museli jsme se dostat za město. Projeli jsme se jejich metrovlakem a poznali kousek města. Také jsme si zašli  pěšky delší úsek, ale pořád jsme byli daleko od místa, kde by bylo nejlepší stopovat. Stopli jsme si mladý pár z Kolumbie, který jel původně 3km do vesnice jiným směrem a vzali nás 100km našim směrem. Vždycky, když jsme se pomodlili a poprosili za dobrou cestu, tak nás v nejbližší době někdo vzal a to se nám stalo cestou na Logroňo. Přivezli nás a sotva co jsme vysedli, tak nás hned první auto vzalo.

Seznámili jsme se se starším španělským párem Ennesem a Adorou. Oni uměli pouze španělsky a tak jsme začali zkoušet naši španělštinu, která obsahuje do deseti slovíček. Během cesty jsme se dobře bavili a rádi na ně vzpomínáme. Rozloučili jsme se a s dobrou náladou jsme pokračovali dál.

To jsme ještě nevěděli, že nás čeká téměř nejnáročnější úsek celého stopování. V ten den jsme ušli po městě, kamenitých a křovinatých horách, kolem dvaceti kilometrů . Potřebovali jsme se dostat podél dálnice na benzínku. Alespoň jsme viděli španělskou přírodu, vinice, ale především krásný výhled z vrcholků hor. Další úsek do Zarragozy nás vzal Daniel, který se o nás začal sám zajímat. Nabídnul nám různé druhy jídla, které prodává jeho firma z New Yorku. Ze Zarragozy jsme jeli do Leidy a u obou měst jsme museli přespat. Spaní před Leidou bylo trochu adrenalin. Spali  jsme ve vinici, která byla celá oplocená a možná i hlídaná. Večer jsme se pomodlili a snad vše dobře dopadne a odpočineme si. V pět hodin ráno nás vzbudil nějaký stroj v dálce na vinici a tak jsme mohli rychle uprchnout přes plot se všemi věcmi zase zpátky. Od Lleidy nás vzali dvě starší farnice až 15km před první cíl cesty Tarragonu. Tady jsme potkali další dvě stopařky z Polska Marianu a Terezu, volontérky na setkání mládeže. Dva dny se nemohly dostat stopem z Barcelony. Nakonec jsme se všichni rozhodli jet autobusem do centra Tarragony. V Tarragoně jsme se později setkali s čechy, vykoupali se v teplém moři, účastnili se programu a poznali památky města.

Madrid

Po předprogramu se všechny autobusy vydaly na cestu do Madridu na hlavní mezinárodní program. Nesmíme zapomenout na pána z Bilbaa, který nás vezl kousek cesty na Madrid, domluvil nám další odvoz a ještě nám dal peníze. Jsme mu moc vděční za ochotu a pomoc. Kouzlo ve stopování do Madridu bylo, že jakmile autobusy po 600km cesty z Tarragony dojeli do Madridu, už jsme v Madridu dávno poletovali. Na setkání bylo mnoho národů, a přestože metro v Madridu je rozsáhlé, mnohdy jsme se do něj nevešli. Mezinárodní program byl jak ve městě, křížová cesta se svatým otcem, tak na letišti závěrečná vigilie a program.

Lurdy a cesta Francií

Na zpáteční cestě jsme se zastavili v Lurdech. Děkujeme nejen Pánu Bohu za neočekávanou pomoc, ale také českému autobusu z Nového Jičína, že nás přivezl až před Irun. Další den večer nám zastavil arab s kamionem, který jel do Toulouse. Pozval nás dokonce na kávu, koupil nám něco k pití a k jídlu. V Toulouse nás vysadil, a řekl nám, ať počkáme dvě hodiny a až vyloží náklad, že se pro nás zastaví a zaveze nás 500km do Lyonu, což se neuskutečnilo. Ve dvě hodiny v noci jsme tedy museli stopovat dál. Cesta se povedla a tak ještě v noci jsme přijeli před Carcassone. Na druhý den nás vzal pán, pocházející s Anglie se svým anglickým autem. Auto s volantem na pravé straně a bez klimatizace nás vezlo ve 40 stupňovém horku, s tím, že v autě bylo o deset vícJ.Ale nakonec jsme dojeli.Před Lyonem na benzínce jsme potkali dalších pět stopařů, kteří jeli směr Paříž. Přesto jsme v tento den neměli šanci někoho stopnout. Nakonec nás vzali dva poláci po sobě. Martin, polský farník s kamionem nás vzal k Saarbrucken. On pomohl nám a my jemu, když měl popálenou nohu, tak jsme mu pomohli ošetřovat. Mathias z Francie, byl skaut, který nás svezl o 100km dál a dozvěděli jsme se, že díky skautu zná naše Otrokovice a také tam jezdí. Další obyvatel Polska nás vzal svým kamionem 350km do Nurnberku.

Česko a co dál?

Ve čtyři hodiny ráno jsme dorazili na místo a ihned jsme uviděli kamion s českou značkou. To jsme nečekali. Rychle jsme se šli zeptat, jestli nás pán vezme. Byl to snad zázrak, že hned první kamion nás vzal do Česka a rovnou až do Brna. Řidič Jarek nás vezl cca 500km. Poté jsme pokračovali z Brna, kde jsme dlouho nemohli nikoho zachytit. Nakonec nás vzal pár, který cestoval na Slovensko. Šťastně jsme dorazili domů a započali odpočinek. Rádi bychom poděkovali všem za přímluvy a modlitby a hlavně Pánu Bohu, který se o nás po celou dobu cesty dobře staral, jako dobrý pastýř.

Cesta se nám vydařila, trvala 23 dní s pobytem v Tarragoně a Madridu. Ujeli jsme cca 7000km. Za dva roky v červenci 2013 se koná další světové setkání mládeže v Rio de Janeiru. Chtěli bychom se také těchto světových dnů mládeže účastnit. Ještě není jisté, jak se tam dostaneme, ale budeme rádi za každou pomoc.

Eliška a Pavel